Uměleckým nebo estetickým prožitkem označujeme pocit, který v nás umění vyvolává. Většinou se jedná o vnímání povznášející krásy. Může to být i jinak, ale o tom až někdy příště. Badatelé si už radu let kladou otázku, zda je k prožitku důležité uměleckému dílu plně porozumět a je-li to vůbec možné. Co myslíte?
Samozřejmě jak jinak, jsou dva hlavní názorové proudy (a spousta vedlejších). První zastává stanovisko, že je dílo třeba přesně popsat, zjistit jeho námět, zasadit jej do historického pozadí doby, zohlednit při tom dovednosti umělcovi, vliv jeho učitelů, okolnosti vzniku díla, názory, požadavky a životní filozofii objednavatele a spoustu dalších věcí, které mohly mít vliv. A až po tom všem můžeme říct, že dílo jakžtakž známe a správně jej pochopit, prožít a následně interpretovat.
Když to poněkud zjednoduším, druhý názorový proud říká, že to stejně není možné, protože na spoustu z výše uvedených otázek neznáme odpovědi a nemáme šanci je získat. Že pro vnímání uměleckého díla nám stačí cit pro barvu a formu.
Osobně se domnívám, že pro odborníky je nezbytné si zodpovědně odpovědět na co nejvíce otázek a snažit se pátrat po všech okolnostech vzniku díla. Zohlednit všechna dostupná fakta a tam kde chybí, navrhnout a argumenty podložit nějaká řešení. Ale pro běžného diváka může být důležitější, jaký má z umění pocit. Ruku na srdce, stejně většinou velkou část faktů zapomeneme. Jsou to právě pocity, jakými je umělecký prožitek, co nám zůstává ještě hodně dlouho v paměti, někdy dokonce po celý život.
Dovolím si přirovnání. Je to podobné, jako když se díváte na růži. K tomu, abyste vnímali její elegantní tvar, sametový povrch okvětních lístků, cítili její omamnou vůni a aby vás naplňovala radost z pohledu na tu krásu, vůbec nepotřebujete vědět jaký druh přesně máte před sebou. Ani rod, odborný název její barvy, nebo kdo, kde a kdy ji vyšlechtil. Na rozdíl od botaniků tyto údaje pro vás nejsou zas tak důležité, a přesto s ní můžete souznít a kochat se pohledem na tu krásu. Vnímat ji na více úrovních.
A podobně je to i s uměním. Klidně můžete jít někam do galerie a bez ohledu na podrobné informace, na sebe vystavená díla nechat působit. I bez znalostí je to zážitek.
„Umění je kompromis mezi viděním a věděním, mezi tím, co známe a co vidíme, a mezi tím, co člověk vidí a co může reprodukovat pro druhé.“
Bernard Berenson (in: The Bernard Berenson Treasury. Selection from the Works…)_
Jenže umění není růže. Není to spontánní radost přírody. Každý obraz vypráví příběh. A za každým z nich stojí nějaká myšlenka. A člověk je tvor zvídavý, neuspokojuje ho klouzat po povrchu. Touží vědět, co se skrývá v hlubších vrstvách. Touží porozumět.
Prožitek se poznáním hlubších vrstev změní, někdy trochu vyšumí, ale většinou jej ony hlubší vrstvy notně obohatí. Záleží jen na Vás, zda si vyberete nevědomý prožitek estetična nebo vědomý prožitek poznání.
jsem historička umění na volné noze a nadšená propagátorka seberozvoje. Od dětství mě baví legendy, tradice, příběhy… Jsem posedlá odhalováním významu a souvislostí, tak není divu, že mi učarovala ikonografie. Pokud i Vás zajímá námět v umění a rádi byste poodhalili roušku jeho tajemství, jste tu na správném místě. Chcete o mně vědět víc?