Ikonografie je metoda, která dává historikovi umění obdobnou sílu asi jako daktyloskopie detektivovi. Když nad tím tak přemýšlím, historik umění toho má s detektivem mnoho společného. Také pátrá po jednotlivých stopách, vyhodnocuje je, zařazuje je do celkového kontextu, rekonstruuje tak sled událostí, ale na rozdíl od detektiva se to celé nemotá okolo ošklivého zločinu. Historik umění má to štěstí, že se zabývá krásnem, mistrovskými kousky velkých umělců.
Zkuste si to představit. Máte zločin, tedy například obraz, a víte o něm pouze to, co vidíte před sebou. V lepším případě nám umělec v roli pachatele zanechá nějaké jasné stopy. Ideálně třeba podpis a dopis vysvětlující dílo. A i když ne, zkušenému historikovi umění, stejně jako zkušenému detektivovi, mnohé napoví i styl, způsob provedení a v neposlední řadě také námět.
A námět je právě to, čím se zabývá ikonografie. Říká nám, co za příběh je zobrazen. Od počátku věků až do dob moderního umění nám obrazy obvykle vypráví nějaký hlubší příběh.
Můžete namítnout, co třeba portréty? I ty se nám snaží vyprávět něco o zobrazené osobě. Prezentují její moc, vlastnosti, bohatství, vkus, názory a myšlenkové postoje. Podobně jako se o to snaží dnešní selfíčka. Pozorný pozorovatel může odhalit víc, než by si zobrazený přál, aby bylo vidět. Stejně jako dnes.
Aby nám jako správnému detektivovi nic neuniklo, je potřeba v první fázi udělat předikonografický popis. Jinými slovy, prostý popis viděného. Zdá se to být banální. Nač si psát, co vidím? Princip spočívá v uvědomění si viděného, ke kterému právě během popisu dochází. Bez toho se může stát, že nám nějaký detail unikne. A na detailech záleží, často jsou tím nejdůležitějším.
Druhou fází je ikonografická analýza. Na základě předchozího kroku dochází k určení námětu. Někdy k nám obraz svým námětem promlouvá jednoznačně, a tak je určení snadné. Jindy ne. A pak se historik umění odebírá do knihovny, k ikonografickým slovníkům, srovnává námět zkoumaného díla s jinými díly, až dospěje k nějakému názoru.
A tou poslední fází je ikonografická syntéza, která má za úkol objasnit dílo s ohledem na kulturně historické prostředí jeho vzniku. Oživit představy minulosti, které s ním byly spojeny. Tento poslední krok je nejtěžší. Aby se mu to podařilo, musí historik umění prozkoumat nejrůznější druhy dobových pramenů. Být stejně jako detektiv tak trochu i psychologem. A v neposlední řadě oplývat znalostmi světonázoru v různých historických obdobích. Jedině tak se mu může podařit odhalit zkušenost, která je v uměleckém díle ukryta.
Je jisté, že se mu to vždy nepodaří úplně. Ale i tak je to pro člověka toužícího po objevování neuvěřitelně zajímavá cesta. Má svoje zákonitosti. Vychází z bible, legend, tradic. A ten, kdo po ní kráčí, může nahlížet do duší lidí žijících dávno před námi. V každém díle, které nám historie zachovala, lze spatřovat zašifrované poselství. Posláním historika umění je stát se tím, kdo je pro nás rozluští.
Dostali jste chuť vyzkoušet si práci historika umění? Pojďte si to zkusit v mém kurzu Jeden den V obraze. Je zdarma.
jsem historička umění na volné noze a nadšená propagátorka seberozvoje. Od dětství mě baví legendy, tradice, příběhy… Jsem posedlá odhalováním významu a souvislostí, tak není divu, že mi učarovala ikonografie. Pokud i Vás zajímá námět v umění a rádi byste poodhalili roušku jeho tajemství, jste tu na správném místě. Chcete o mně vědět víc?